Facebook pixel

Tři děti = 100+1 x poprvé, IV.část

Tři děti = 100+1 x poprvé, IV.část

Svět je krásný... peru růžové oblečky, skládám je do přebalovacího pultíku, ze kterého jsem teprve vyředila Vojtíškovo oblečení
a přestěhovala ho do pokojíku nadobro.

Těhotenství je ...prostě těhotenství.
Tu a tam někde píchne, zabolí..ale je to normální.
Problémy mám jako každá budoucí matka, až na strach z porodu. Pro moji malou holčičku to prostě vydržím!

Blíží se první návštěva porodnice a já, ze srandy balím do kufru auta 3 týdny před termínem porodu zbalenou tašku..
Dělám si vtipy s manželem, že místo melouchu může jet se mnou a ušetří si cestu zpět domů a do porodnice :)
Manžel ani nevím proč souhlasil. Práce počká, děti jsou u babičky na víkend, je pátek a my si můžeme zajít pak třeba na dobrý oběd, možná poslední.
Při CTG slyším krásně bít srdíčko, v klidu čtu časopis.
Půl hodinka nějak utekla říkám si, když mi sestra vyzve že mám jít do vyšetřovny rovnou k doktorovi na prohlídku že mě očekává. S úsměvem na tváři tedy vcházím.. svklékám si, pokládám se na již dobře známé křeslo a slyším "Sestři volejte na sál že máme příjem". Stále se usmívám a říkám si chudák ženská...

Doktor se mě ptá na spoustu věcí, otázky mi přijdou vcelku normální, celkově šlo o můj stav a současné pocity. Oblékám se, beru kabelku a
doktor mi přeje hodně štěstí a rychlý porod.
Říkám mu že za týden se uvidíme zase a on že ne, že to už budu dávno doma s miminkem.
Hahahaha směju se... a on zvážněl. "Vy jste to asi nepochopila... vy rodíte! Jste na 4prsty otevřená a máte pravidelné kontrakce, jdete rovnou na sál"

Ne, já jedu domů.. ne..na pběd s manželem a pak domů.
Čeká na mě a ... cože? Já rodím a nic mi není? Vůbec, ale vůbec mi to nedochází.
Manžel tuší problém a když mě vidí, vypadá jako bych mu právě oznámila, že jsou to trojčata.

Všechno už znám, jdeme na sál, já si to odrodím a bude to... proč jsem vlastně překvapená? U mě není nic normální.
ten den se rozhodli rodit všechny maminky v Plzni. Jeden volný pokoj na mě čeká a nesmím se s tím loudat, protože ho budou brzo potřebovat.
Doktor chce souhlas, jestli to urychlíme píchnutím vody. Souhlasím.. co na tom, stejně by praskla.

Nejhorší hodina v mém životě! Třetí porod bude rychlovka, slýchám ze všech stran.. to ano, trval hodinu.. Ale proč
nikdo sakra nemluvil o bolesti? Byl to nejhorší porod ze všech tří. A to nepřeháním.. ta hodina...
dlouhá hodina... ke konci už se hádám se všema kdo na mě promluví. Chci jen své dítě, nechtě mě být.
A když mi ho konečně dají do náruče... je naprosto dokonalé, úžasné, nádherné... a že je fialovo bílé to mě nezajímá.

Je to teda holčička?

Napadlo mě když na mě leží ... tak se ptám. Rozesmála jsem celý sál, ani to nebylo v plánu, ale ujišťují mě že ano.
Ta úleva.. je mi... jak je mi... jsem trojnásobná maminka, přežila jsem tři porody. Je mi... jsem unavená, bolavá a zamilovaná :)
V porodnici to uteklo... prosím je jestli mohu zůstat o pár dní déle. Vidina příchodu domů, kde budu vařit, prát, kojit, uklízet...
chci tu zůstat a nechat se obskakovat. No nic, žádné vyjímky. Po třech dnech si svůj krásný uzlíček štěstí o velikosti 3,5kg a 51cm, jménem Adélka vezu domů.

Kluci se radují, starší slibuje, jak se bude starat, jak ji bude chránit a že mi bude vždy pomáhat.
Zní to všechno tak krásně... vlastně jsem mu věřila, protože onn jediný měl od početí obrovskou radost, že bude miminko, denně mi hodinu mazal bříško olejíčkem, zpíval a mluvit Adélce do bříška a vlastně i jméno sám vybral. Vojtíšek zatím nic moc nechápe.. dívá se na ni jako na hračku :)
Adélka je hodná, krásně papá... a já?

Denně vařím, uklízím, chodím na rpocházky s dětma, sama se všema nakupuji...
Já zvládám naprosto vše! A teď vážně... čím to je?

Proč si vlastně novopečené maminky stěžují že jsou unavené a nic nezvládají?
Já jsem nebyla jiná... s prvním synem jsem první měsíce prospala. Nic jsem nezvládala a teď mám čas na rodinu, domácnost, manžela a dokonce mám spoustu nových koníčků. Když to shrnu, u prvního syna jsem měla kolem sebe babičky, které vozili kočárek kdykoliv jsem chtěla.. zneužívala jsem toho dokud byla tato služba nabízena... a odpočívala. Tím se u mě vytvořil syndrom lenosti.

U druhého dítka už se služby tolik nenabízeli, zájem byl převážně o staršího syna, protože ten mladší dával zabrat babičkám
i venku v kočárku, takže se to zvládnout prostě muselo a na lenost tolik času nebylo...a třetí potomek?
Že by si babičky vzali kočárek, jednoho hyperaktivního syna ke kočárku, druhého z druhé strany a šli ven? I já jsem měla co dělat, takže to zkusili jednou a vzdali to... jenže kluci od své sestřičky chodit nechtěli... Tak sjem se po pár týdnech sehráli naprosto dokonale! Když mi před porodem všichni tvrdili, že už si nikdy neodpočnu, že nikdy neuspím všechny děti přes poledne zároveň, že v noci vždy bude jedno z dětí držet hlídku.... věřila jsem jim.

Dnes už vím, že je jedno jestli máte jedno, dvě, nebo tři děti.
Vždy záleží jen na tom, kolik času věnujete dětem, kolik sobě a jak si to všechno zorganizujete.
O manželovi moc nepíšu, on je takový pěšec v naší rodině. Pomůže když je potřeba, ale jinak si jede po své koleji. Zvelebuje a rekonstruuje dům, zahradu, vydělává peníze, miluje nás... nestěžuje si na bordel, nebo že není k obědu to na co má chuť.. Nechává vše v mé režii a já jsem
tak spokojena.

Nemusí přebalovat dítě, krmit, vařit, ... on pomáhá jinak. Občas o tom ani neví :) Třeba když si napustí vanu, kluci mu do ni naskáčou rychleji než on to vůbec zaregistruje, tak si k nim vleze a já přidám ještě Adélku, aby toho nebylo málo :)
Nebo když mu nandám jídlo... přidám 3 knedlíky navíc a vím že se s ním nají i kluci :) Když je unavený, pošlu ho do pokoje, aby si s dětma pustil pohádku na spaní a ohlídal je.. usnou všichi tři :)

Adélka bude mít před vánoci 10 měsíců a hádejte co po ni chci aby řekla jako první slovo :) táta! Protože když ji to učím, tak alespoň mám pak dobrý pocit z toho, že jsem ji to naučila já :)
Čuník je to jako oba bráškové dohromady, ale špinavé dítě je spokojené dítě ať si myslí kdo chce co chce, umyje se s bráškama v jedné vodě, se sprcháčem svých sourozenců a je to naprosto spokojená, krásná a usměvavá holčička.

Neřeším kdy bude chodit, těším se až přijde a obejme mě kolem krku. Neřeším kolik umí slov, jsem dojatá z každého nového slůvka které ta dokonalá osůbka vysloví... Když to shrnu, první dítě je vlastně taková zkouška dospělosti.. je to víc než maturita... druhé dítě je zkouška toho, co jste nevyzkoušeli u prvního dítěte. Je úplně jiné, originální a občas si říkám, jestli je vůbec po někom :) a třetí dítko je moje druhé první :) To co zažívám teď jsem nikdy nezažila, pro své děti bych udělala cokoliv, miluju je a nikdy, opravdu nikdy bych neměnila žádné rozhodnutí ani činy ve svém životě. Možná jen ty porody bych raději prospala!

Nikdy se nenechte k ničemu navádět, je jedno jestli budete mít dítě jedno, nebo rovnou mateřskou školku. Vašemu okolí do toho nic není a vy i budete šťastné vždy v takovém počtu, pro jaký se rozhodnete a možná že čím vyšší počet, tím více štěstí a lásky pocítíte :)
V srdíčku se vždy najde místo pro nového člena rodiny..
Blíží se vánoce a s kadžým rokem jsou dražší, ale krásnější. mám 3x víc důvodů proč vytvářet krásnou atmosféru, proč mít radost
z každého dne kdy jsou zdraví a šťastný, ...

Jsem připravena na to, že budu mít jednou doma tři školáky, tři puberťáky, ... ale také budu mít tři dospělé děti, které se vždy rádi vrátí ke své mamince!